close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Naděje je sen bdícího.

O nás bez nás ( písnička)

14. října 2012 v 20:00 | Proditum
Proč musím být já ta co odmítá
vždyt ve mě nic zvláštního se neskýtá
Nejsem krásná, nemám míry
bolí mě ty pohledy zklamané víry

Chybí mi důvěr a pochopení
nikdo takový tady zase není
chodím prázdnými ulicemi a
hledám: proč tu stále nikdo není!

ref: Ty se díváš na mě a já na tebe
oba myslíme že tu budem navždy pro sebe
potom mě zklameš a všechno se změní
a já říkám né tady hochu cesta není.

Co mi teď zbývá kdo se ozývá
já lítm v oblacích nic jinýho mi nezbývá
chci být anděl, zmizet do mraků
teď mám plnou hlavu tebe ty hlupáku!
Chybíš mi ty tvé jemné dotyky
ale bojím se zasažení dýky
bojím se lásky a ublížení
rameno na vyplakání tady totiž není

ref:
 

Proč tu jsou?

11. června 2012 v 16:51 | Proditum
Andělé nás neopouští ani netrestají, jsou našimi laskavými a trpělivými průvodci na cestách našeho života, kteří tiší naše rány a hladí bolavou duši. Neodsuzují naše chyby a nedostatky protože vědí, že jsme všichni stejní, ale přitom každý z nás jsme jedineční.

Každý člověk má svého strážného anděla, nebo anděly, kteří jsou neustále s námi. Nikdo není nikdy sám i když si to kolikrát neuvědomujeme, jsou naši andělé neustále s námi.

Za co , pane Bože, za co ?

10. června 2012 v 20:42 | Proditum |  Story of life
Text této písně zní celým domem jako budík.Achjo, už to zase začíná. Tak honem ze sebe udělat člověka a hurá do školy. Ještě že se nemaluji, asi bych se zbláznila. Jako vždy opouštím dům s usměvem na tváři a dobrou náladou v duši. Ptáci prozpěvují své árie a vzduch je krásně čerstvý a zvěží. Co víc si přát?
Po nástupu do autobusu to hned zjišťuji. Jako vždy "žádné místo". Zadní polovina autobusu je zaplněna bandou kamarádů, kteří zabírají každý sólo jednu dvojsedačku. Radši na sebe budou celou cestu pokřikovat ,než aby si sedli spolu, protože jejich batohy by zřejmě mohli utrpět psychickou újmu, kdyby je odložiji na klín nebo pod sedadlo. V přední části jako vždy plno. Opět zabírám své místo za sedačkami u zadních dveří a doufám, že cestu nějak přežiji. Hned po další zastávce, kde nikdo nenastupuje se do uličky vhrne asi 8 dětí a přetlačují se kdo na následující stanici vystoupí jako první. Některá "vyjmenovaná slova" jejich slovníku neznám ani teď. Zajímavé jak se švět mění. těmto výrostkům dát do rukou sirky a benzín, udělali ze školy táborák. Jejich debaty se přeslýchat nedají, ale dá se to při vysokém sebeovládání přežít. Čím blíže jsme konečné zastávce, tím víc mě vytáčí jejich strkanice vůbec jim nevadí, že v jejich hloučku se nachází nevinná osoba, která má v plánu tuto cestu přežít. Když se mi podaří dostat se z jejich spár zahájí ubíjející batohový atentát. Pomoc! Tady už nepomůže ani antidepresivní rybička.Dochází mi trpělivost, ale naštěstí autobus už zastavuje a celá banda vyběhne jako by hořelo a já se můžu konečně s klidným svědomím posadit.
Takto to chodí každý den, ať je pátek 13. nebo čtvrtek 12. pořád je to stejné. Můžu vstávat z postele jakou koli nohou a je to zase stejné. Jenomže s tím já nic dělat nemohu. Jeden chlapí kdysi řekl : " V životě se člověk učí nejdřív chodit a mluvit. Později se pak učí sedět a držet hubu." a bohužel v tom má pravdu. Nic jinýho mi nezbývá.
 


Zhmotněný anděl

8. června 2012 v 10:30 | stoneangel |  Básničky z vlastní hlavy
Ještě do nedávna sem byla ta "lady šílená"
teď sme tě poznala blíž a jsem zmatená.
Jsem z tebe mimo, mám tě plnou hlavu,
už od první chvíle si pro mě vyčníval z davu.
Nevím co se to děje, nevím co dělat mám,
země se celá chvěje, když se na tebe podívám.

Ty se jen krásně usměješ a rozzáříš své modré oči,
štěstím mě celou poleješ a svět se se mnou točí.
Tvůj úměv, gesta to je pro mě nádhera
podle tebe si představuju svého strážného anděla.
Mám chuť tě obejmout a nikdy už nepustit
lásku ti poskytnout a navždycky s tebou být.

Hledám tvou tvář v obrovském davu jiných lidí.
Všichni si říkaj:" proč na něj kouká?" "Co na něm vidí?"
vidím svého anděla, který sestoupil z nebe
vidím svého prince,přítele,vidím Tebe.
Jen za tebou se vrhnu do obrovské bouře
s tebou i oceán je jenom louže.

Třeba se mé přání vyplní a tvá láska mé srdce naplní
budem jen svoji, budem se smát co může být víc než milovat?

Andělé tu jsou pro nás

6. dubna 2012 v 13:04 | Proditum |  Andělé
  • Právě v tuto chvíli, kdy sedíte a čtete tyto řádky - a nesejde na tom, jestli tomu věříte nebo ne - máte vedle sebe anděla.
  • Je to váš strážný anděl, který vás nikdy neopouští. Každý z nás dostal dar, jakýsi štít ze světelné energie.
  • Součástí úkolu strážných andělů je chránit nás tímto štítem.
  • Před Bohem a anděly jsme si všichni rovni, všichni si zasloužíme ochranu, všichni máme nárok na péči a lásku; a nezáleží na tom, co dobrého nebo zlého si o nás ostatní myslí.
  • Strážný anděl hlídá vaše tělo i vaši duši.
  • Byl vám přidělen ještě dříve, než jste byli počati, a když jste potom rostli v matčině lůně, byl stále s vámi.
  • Chránil vás, když jste se narodili a rostli, a neopouští vás ani na okamžik.
  • Je s vámi, když spíte, když jste v koupelně, neopouští vás ani na chvíli - nikdy nejste sami.
  • I v okamžiku smrti vám bude strážný anděl po boku, aby vám pomohl přejít do jiného světa…
  • Lidské bytosti jsou mnohem víc než pouhé tělo, a jakmile si to uvědomíte, jakmile uvěříte, že máte duši, obnoví se i vaše spojení s anděly.
  • Každý si může najít vlastního anděla a žádat ho o pomoc či přistpění.

Sbohem

5. dubna 2012 v 21:52 | stoneangel |  Básničky z vlastní hlavy
V mé hlavě obchází ta studená fráze,
"tvá láska odchází, vrať se zpět na zem."
Já tomu nevěřím naději mám
až osud uděří potom to vzdám..
Srdce pak rozbolí a pijdou časy
budou tak prázdné jako přezrále klasy.

Nechci to zažívat Ne v téhle době!
Nechci se poztrácet i sama v sobě!
Nadějě odchází a já se potím
v komíně od sazí svou duši topím.
Bojím se toho co nastane teď
můj rozum přepadla mámivá spleť

ref. Chci tě mít u sebe nechci být sama
láska tu stále je mezi náma?
už mi nic neříkej a stůj!
vím že život můj
nikdy nebude tvůj
a pozbude smysl svůj

Ztratím anděla svého co držel mě živou
tak prozkoumám krev co teče mi žilou
pro tvoje štěstí obětuji sebe
jednou se potkáme v zemi Nebe

Sobeckost

12. března 2012 v 20:46 | Proditum |  Básničky z vlastní hlavy
svět má tři vrsty kůru plášť a jádro
svět má dvě poloviny to je zlo a dobro
svět má jednu ospordnou vlastnost
tou vlastností je sobeckost

lidé si do srdcí nevidí pořád si něco závidí
myslí jen na sebe a kdo nebo co se jim podřidí
trpí jako raněná ovce ve smečce vlků
jak kapka ticha v moři hluku.

pečlivě rozvažuj než někam šlápneš
jen krůček vedle a už tam jseš
hrají si s tebou jak s medvídkem z plyše
ztrácíš sebevědomí , těžce se di dýše

Sobeckost je hodne velká zrada
můžeš ji čekat hlavně od kamaráda
odtrhne tě z reality a teď jidiný svůj přítel jsi ty
těžce se ti brání ,všichni se tě straní.

svět má tři slabosti lásku,slzy a třetí je víra
svět má dvě barvy a to je černá a bílá
svět má jednu povahu která přináší jen zlost
za tu je považována lidská sobeckost!!

Zapomenuté království

9. března 2012 v 9:33 | Proditum |  Básničky z vlastní hlavy
Sluníčko kouká už zpoza oblak
neznámé království touží se ozvat
Tam krásné jsou dny a krásnější noci
nad zimou,mrazem se sbíhají vlci
něco tu schází něco tu chybí
nikdo to nevídí všichni jen slídí

Je to ta královna co přichází s jarem
nedá se koupit jenom dát darem
je dosti nezbitná a velmi nejistá
je těžko odbytná v úmyslech nečistá
má posly -anděle ,
ti když tě navštíví máš máš pravé přátele
komorníci její to jsou malí Amorci
lukem s šípem střlí a už te má pod mocí

Nutí tě poslouchat srdce své
rozdělit se oto co je jen tvé
máš pocit štěstí a pocit beznaděje
cestu ti klestí z očí tvé krůpěje
Nechtěj to zničit je to tvůj dar
takových na světě je jenom pár
Láska je královna jara i života
jenom jí zabíjí člověcí sprostota.

Jediná náplast na lásku je víra.....

Kdyby

3. března 2012 v 22:42 | stoneangel |  Básničky z vlastní hlavy
Kdybych byla anděl bílý,kdybych křídla měla,
kdybych třeba jen na chvíli tě obejmout směla,
kdybych mohla vidět tvoje oči
kdybych tvůj úsměv spatřit směla
dala bych Ti srdce celé-tak jak se to dělá.

Kdybych tohle všecho byla,směla a dělala
v slzách štěstí bych se koupala
byla bych s tebou co víc si přát?
Tohle je pravda tak neumím lhát!
Nocí bloudí tovje stíny
mám tě plnou hlavu a všechno je jiný

Kdybych mohla vědět že máš mě rád tak, jako já Tebe.....
já snesla bych ti třeba modré znebe.
Moc pro mě znamenáš to ani nevíš snad ani nemůžeš
ty vždycky náladu mi zlepšíš a vždycky pomůžeš.
Před Tebou Punkerka k zemi na kolená padá
protože si tě váží a protože tě má ráda.

Až budu anděl bílí a až křídla budu mít
budu chtít obejmout tě perutěmi a už nikdy nepustit.
koukat se ti do očí spatřiti Tvůj úsměv
svět se celý zatočí a jenom v náš prospěch.

My budem spolu napořád nebudem mít strach
nebudem si vůbec lhát bude to jak v pohádkách

Láska nebo trest?

27. února 2012 v 20:54 | stoneangel |  Básničky z vlastní hlavy
Láska má různé podoby
nese si sebou kapky svobody
a když je velká vskutku
nese si moře smutku

Bývá láska na první pohled
ale ta moje není v dohled
co je to za cit? osud či přání?
neznám ,nevím, nemám zdání..

Láska dává křídla ..Proč je teda nemám
ve dne v noci celé dny je hledám
Stýskám si po tobě chybíš mi moc
snivám si to Tobě snad každou noc

Máš mě rád takovou jákou se tvářím
s myšlenkou na tebe celá jen zářím
snad všechno bude jak to být má
něco se stane a já budu tvá