close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Naděje je sen bdícího.

Červen 2012

Proč tu jsou?

11. června 2012 v 16:51 | Proditum
Andělé nás neopouští ani netrestají, jsou našimi laskavými a trpělivými průvodci na cestách našeho života, kteří tiší naše rány a hladí bolavou duši. Neodsuzují naše chyby a nedostatky protože vědí, že jsme všichni stejní, ale přitom každý z nás jsme jedineční.

Každý člověk má svého strážného anděla, nebo anděly, kteří jsou neustále s námi. Nikdo není nikdy sám i když si to kolikrát neuvědomujeme, jsou naši andělé neustále s námi.

Za co , pane Bože, za co ?

10. června 2012 v 20:42 | Proditum |  Story of life
Text této písně zní celým domem jako budík.Achjo, už to zase začíná. Tak honem ze sebe udělat člověka a hurá do školy. Ještě že se nemaluji, asi bych se zbláznila. Jako vždy opouštím dům s usměvem na tváři a dobrou náladou v duši. Ptáci prozpěvují své árie a vzduch je krásně čerstvý a zvěží. Co víc si přát?
Po nástupu do autobusu to hned zjišťuji. Jako vždy "žádné místo". Zadní polovina autobusu je zaplněna bandou kamarádů, kteří zabírají každý sólo jednu dvojsedačku. Radši na sebe budou celou cestu pokřikovat ,než aby si sedli spolu, protože jejich batohy by zřejmě mohli utrpět psychickou újmu, kdyby je odložiji na klín nebo pod sedadlo. V přední části jako vždy plno. Opět zabírám své místo za sedačkami u zadních dveří a doufám, že cestu nějak přežiji. Hned po další zastávce, kde nikdo nenastupuje se do uličky vhrne asi 8 dětí a přetlačují se kdo na následující stanici vystoupí jako první. Některá "vyjmenovaná slova" jejich slovníku neznám ani teď. Zajímavé jak se švět mění. těmto výrostkům dát do rukou sirky a benzín, udělali ze školy táborák. Jejich debaty se přeslýchat nedají, ale dá se to při vysokém sebeovládání přežít. Čím blíže jsme konečné zastávce, tím víc mě vytáčí jejich strkanice vůbec jim nevadí, že v jejich hloučku se nachází nevinná osoba, která má v plánu tuto cestu přežít. Když se mi podaří dostat se z jejich spár zahájí ubíjející batohový atentát. Pomoc! Tady už nepomůže ani antidepresivní rybička.Dochází mi trpělivost, ale naštěstí autobus už zastavuje a celá banda vyběhne jako by hořelo a já se můžu konečně s klidným svědomím posadit.
Takto to chodí každý den, ať je pátek 13. nebo čtvrtek 12. pořád je to stejné. Můžu vstávat z postele jakou koli nohou a je to zase stejné. Jenomže s tím já nic dělat nemohu. Jeden chlapí kdysi řekl : " V životě se člověk učí nejdřív chodit a mluvit. Později se pak učí sedět a držet hubu." a bohužel v tom má pravdu. Nic jinýho mi nezbývá.

Zhmotněný anděl

8. června 2012 v 10:30 | stoneangel |  Básničky z vlastní hlavy
Ještě do nedávna sem byla ta "lady šílená"
teď sme tě poznala blíž a jsem zmatená.
Jsem z tebe mimo, mám tě plnou hlavu,
už od první chvíle si pro mě vyčníval z davu.
Nevím co se to děje, nevím co dělat mám,
země se celá chvěje, když se na tebe podívám.

Ty se jen krásně usměješ a rozzáříš své modré oči,
štěstím mě celou poleješ a svět se se mnou točí.
Tvůj úměv, gesta to je pro mě nádhera
podle tebe si představuju svého strážného anděla.
Mám chuť tě obejmout a nikdy už nepustit
lásku ti poskytnout a navždycky s tebou být.

Hledám tvou tvář v obrovském davu jiných lidí.
Všichni si říkaj:" proč na něj kouká?" "Co na něm vidí?"
vidím svého anděla, který sestoupil z nebe
vidím svého prince,přítele,vidím Tebe.
Jen za tebou se vrhnu do obrovské bouře
s tebou i oceán je jenom louže.

Třeba se mé přání vyplní a tvá láska mé srdce naplní
budem jen svoji, budem se smát co může být víc než milovat?